Jak jste se dostal od SpaceX do Česka konzultovat pro evropský kryptostartup?

SpaceX jsem opustil před třemi lety, tedy ještě ve Státech, protože mě kamarád zlákal do nově vznikající firmy. Nikdy předtím jsem si nevyzkoušel technologický startup úplně od začátku, takže jsem na nabídku bez dlouhého rozmýšlení kývnul. Ve firmě mě to bavilo přesně do okamžiku, než se stabilizovala, začal se řešit management a vyplňovat hromada reportů. To je věc, která mě nikdy nebavila. Protože se zrovna blížilo jaro a já už měl Ameriky trochu dost, rozhodl jsem se udělat si několikaměsíční pauzu v Evropě, která je v tomto ročním období mimořádně krásná. Když jsem byl zpět v Česku, ani jsem se nestačil pořádně rozkoukat, a Martin Pejša mi nabídl, jestli se nechci potkat, když už budu v Česku. Na setkání jsem kývnul a vyklubala se z něj spolupráce. Přičemž vedle VETRI spolupracujeme ještě na jednom projektu.

To trochu zní, jakoby pro vás byla změna životního prostředí stejně snadná jako pro jiné čtrnáctidenní dovolená v Chorvatsku. Jak je to možné?

Zastávám životní filosofii minimalismu a nemám rád spotřebu pro spotřebu – situaci, kdy si lidé kupují věci jen proto, že můžou. Sám se toho snažím mít tolik, kolik se mi vejde do auta. Když jsem se vracel do Evropy, tak jsem se musel dlouho rozmýšlet, co je pro mě důležité, a co můžu s klidným svědomím nechat na místě. Skončilo to tak, že jsem třeba půlku milovaných knih věnoval jedné z lokálních knihoven v San Francisco Bay Area.

Málokdo se takhle dovede odpoutat od svých věcí.

Osobně mi asi nejvíce vadí takříkajíc konzumerismus bez potřeby, tedy situace, když si lidé něco kupují jen proto, že mohou, ale nemají proto ve skutečnosti žádné rozumné upotřebení. Když máte skutečně jen to, co opravdu potřebujete, získáte daleko větší flexibilitu.

Vraťme se k tomu přestupu do Evropy, nebyla to z hlediska kariéry spíš chyba?

Ale mně nešlo o kariérní rozhodnutí, to je ostatně věc, na které mi nikdy příliš nezáleželo. V podobných případech se snažím dávat přednost intuici a srdci před hlavou. Na druhé straně musím přiznat, že je to pro mne často obtížné. Když si někdy poslechnete vlastní srdce, nerozhodujete se tolik hlavou, můžete mít nejdřív pocit, že vám říká naprosto protichůdné věci. Uvědomit si, po čem doopravdy toužíte a co je šum způsobený okolnostmi není jednoduché.

Jak jste se ale s takovým přístupem dostal do Creative Docku a k VETRI?

To jsem právě poslechl srdce. Lidé na mě zapůsobili, sršelo z nich nadšení a spousta správné energie. V praxi pro mě nebyly důležité peníze, nebo posun v kariéře, ale právě lidé. Bez nich by tu pravděpodobně nebyl.

Vyzkoušel jste si startupové prostředí v USA a teď i v Evropě, kde vidíte rozdíl?

Nechci generalizovat. V Americe existuje větší linearita managementu. Důležité je hlavně, aby své oblasti daný expert perfektně rozuměl. Když to tak je, získává obrovskou autonomii, může si dělat, co chce, což podporuje v lidech kreativitu (ale přináší také samozřejmě za jeho kroky větší míru zodpovědnosti). V Evropě je možná větší tendence věci hierarchizovat, delegovat na jednotlivce jen dílčí úkoly a podobně. Lidé pak mají tendence čekat na to, co dostanou úkolem ze shora. U VETRI a ještě jednoho dalším projektu, na kterém pro CreativeDock dělám, se snažíme najít cestu někde mezi oběma světy.

V čem je unikátní SpaceX?

Termíny. Elon Musk na jedné straně dával naprosto nerealistické termíny, na druhé straně ale nikdo nedělal vědu z toho, když se je nepodařilo přesně splnit. Byl to spíš takový vnitřní motivátor, pokusit se dosáhnout ideálu – trefit se do deadlinu, nebo se mu alespoň přiblížit. Kupodivu to na lidi nepůsobilo demotivačně, ale naopak tak, že se snažili ze sebe vydat maximum. Smysl termínů byl především v tom, aby na sebe mohly jednotlivé činnosti navazovat, v praxi ale byly značně flexibilní a nikdo nestřílel z toho, když něco z objektivních důvodů nevyšlo. Strašně důležitá byla komunikace, dát včas vědět navázaným týmům, co se zpozdí a proč. Takto to může vypadat neuvěřitelně, ale pravda je, že mi to přijde s odstupem času asi jako nejlepší možný přístup. Rigidní termíny daleko dopředu prostě nefungují, možná v zaběhnutých korporacích, a i tam to pak bývá na úkor kvality.  

Čím vás oslovilo VETRI? Předpokládám, že jste měl možnost vybírat z více projektů.

Oslovila mě hlavně možnost globálního dopadu. VETRI je velký otevřený projekt, který může mít obrovský dopad. Na druhé straně to bude určitě nějaký čas trvat – 4, nebo 5 let, možná déle. Také je tento projekt přesný opak dalšího projektu, na kterém spolupracuji. Tedy alespoň v tom, že VETRI představuje velkou ideu a ten druhý řeší v uvozovkách konkrétní menší problém a jeho výsledky uvidíme hned.

Co je pro vás na VETRI to hlavní?

Mně se na něm líbí hlavně připomenutí lidem, že osobní informace je strašně cenná. Kdysi byla nejcennější věcí, kterou mohl člověk vlastnit, půda. Kdo vlastnil půdu, měl peníze i moc. Později se na její místo dostaly peníze, kdo měl peníze, získal s nimi i vliv. V informační společnosti do značné míry přebírají tuto funkci informace. Kdo má nejvíce informací, má největší vliv, a tím pádem nejvíc peněz. Schéma je samozřejmě trochu zjednodušené, ale v principu platí. Hezky to dokazují společnosti typu Google, nebo Facebook, které žijí čistě z toho, že mají nejvíce informací o svých vlastních uživatelích. Na VETRI se mi líbí to, že tuto realitu dělá jednak daleko explicitnější, a také narovnává vztah mezi těmito velkými subjekty a jednotlivcem. VETRI vlastně říká, vaše osobní data patří především vám, máte nárok s nimi svobodně nakládat a případně na nich vydělávat. Informační vztah mezi vámi a korporacemi nemusí být asymetrický.

Chráníte si vy sám osobní data?

Osobně jsem poměrně velký fanda i snah jako je GDPR. Neříkám, že jsou napsané nejlíp, jak by to bylo bývalo šlo, ale už fakt, že se něčím takovým politici vůbec zabývají, považuji za pozitivní. Evropská unie je v tomto ohledu dál než Spojené státy, kde legislativní prostředí nahrává zatím korporacím. Podobně VETRI dává lidem zpátky do rukou kontrolu nad jejich daty, aby se mohli svobodně rozhodnout, jak s nimi naloží. Ano, nikdo nás teoreticky nenutí využívat služby velkých internetových gigantů, nebo nakupovat v Amazonu, ale v praxi často moc na výběr nemáme, vztah není rovnoměrný. V okamžiku, kdy se rozhodneme tyto služby používat, svěříme svá data některé z velkých společností, prakticky okamžitě s tím nad nimi ztrácíme kontrolu. VETRI plnou kontrolu nad uživatelskými daty vrací, a to mě na něm nadchlo nejvíc.